Ortopedie
Stážuje se ortopedickém oddělení na Motole nebo na ortopedickém oddělení v nemocnici Na Bulovce. Můj kruh stážoval na Motole a proto popíšu jen tamní stáž. Ortopedie nepatřila k mým oblíbeným předmětům. Je vcelku dost těžká, přístup některých ortopedů byl zpočátku takový zvláštní (neřekl bych přímo nepřátelský, ale prostě takový divný) a některé přednášky byly víceméně k ničemu.
Naštěstí se to časem zlepšilo. Dost doporučuju držet se na stážích as. Netrvala, dost toho vysvětlí a ukáže.
***O výuce Na Bulovce mi napsal kolega Jan Papík tohle: Ráno je každý den vizita s panem prof. Dunglem, pak mediky převezme nějaký asistent a ukáže jim zajímavé případy, případně je učí základy ortopedického vyšetření. Po stážích následují přednášky.
Zkouška má praktickou i teoretickou část. V praktické části, kterou zkouší asistenti, se popisují rentgeny a poznávají nástroje. Teoretickou zkoušku zkouší prof. Dungl (tramatolog), doc. Chomiak (dětský ortoped), doc. Podškubka (specializuje se na měkké struktury) a as. Tóth (onemocnění páteře). Kolega byl na zkoušce u doc. Chomiaka a nemůže si na něj stěžovat.***
Výuka Na Motole začíná každý den seminářem a pak se každý kruh rozdělí na 3 skupiny (ambulance-oddělení-sál). Na sál doporučuji zajít alespoň jednou. Když tam ukážete alespoň trochu zájmu, tak vám na sále operující lékaři leccos vysvětlí, a taky alespoň jednou v životě uvidíte pořádnou řezničinu. Ona taková totální endoprotéza kyčelního kloubu může některé kolegyně se slabým žaludkem lehce znepokojit. Ambulance a oddělení byly také docela v pohodě. Na oddělení klasicky dostanete pacienta, uděláte anamnézu a fyzikální vyšetření, zhodnotíte rentgenový snímek. Není to nic těžkého.
Zkouška: Tenhle ústav za nás tak nějak neuznával SIS a na zkoušku jsme se zapisovali přímo u paní sekretářky hned první den stáží. Kdo to nevěděl, měl smůlu.
U zkoušky to zřejmě většinou jde bez větších problémů, špatné řeči se vedou jen o doc Vavříkovi, ale nemůžu to podepřít vlastní zkušeností. Rozhodně však zkoušku nepodceňte. Otázek je celkem 59 (34 je ortopedie, 25 je traumatologie) a bude nutné si na mnohé z nich trochu zopakovat anatomii. Výrazně vám to pomůže. Některé otázky jsou krátké, jiné (např. dysplasie kyčelního kloubu) až neuvěřitelně rozsáhlé a plné zcela nových odborných termínů. Jirka Beneš jako obvykle nezklamal a vytvořil vypracované otázky, doporučuji zejména jeho traumatologii.
Kromě ústní zkoušky je i praktická zkouška, na které se zkouší poznávačka ortopedických nástrojů. Ty jsou celou dobu stáže k dispozici v seminární místnosti. Na konci denní stáže je vhodné tam jednou zůstat o něco déle a prohlédnout si je. Kromě toho vypracovala kolegyně Nikol poznávačku nástrojů v elektronické formě.
Součástí praktické zkoušky je i popis RTG. Zkouškových RTG je asi 20 a studenti je oficiálně nemají vidět. No, nicméně téma RTG nakousněte před nějakým asistentem, např. as. Netvalem a...uvidíte sami :-).
Obecně si u ústní zkoušky dávejte pozor na jména významných ortopedů, podle kterých se jmenují nemoci, vyšetření a nástroje. Tato jména jsou často vyžadovaná, např. avaskulární nekrosa tuberositas tibie je morbus Osgood-Schlatter, u dysplasie kyčelního kloubu je nutno znát Ortolaniho, Bettmana, Pavlíka, Frejka, Hanauska, Shentona, Hlavinkova, Kopitze apod. Najdete to v učebnicích. Je to blbost, která nepotěší. Tolik jmen jsem se snad neučil na žádný jiný předmět.
Přezůvky a plášť: Plášť a přezůvky jsou potřeba každý den stáže.
Absence: Je povolená 1 absence bez nahrazování.
Verdikt: Vcelku těžký předmět, který mi dal znalosti upotřebitelné na státní zkoušce z chirurgie, u nějž jsem byl ale rád, že je už za mnou. Jen tak na okraj tvoří ortopedické otázky asi 20% otázek SRZk z chirurgie.
