Je dnes módní po skončení vleklých krizí bilancovat a hodnotit, kdo a nakolik z ní vyšel vítězně, kdo ztratil apod. Akce Děkujeme, odcházíme k tomu vybízela a řada novinářů „úspěšně“ bilancovala prakticky okamžitě po jejím skončení. Já si raději na opatrné hodnocení počkal 6 týdnů, ale i tak si uvědomuji, že na nějaké skutečné závěry je příliš brzy. Už teď je ale jasné, že nám všem události posledního roku něco mohou dát, minimálně jisté ponaučení. Jde nyní jen o to, zda a nakolik si je vezmeme k srdci.
1. Lékaři – Zjistili jsme několik zajímavých faktů. Za prvé se potvrdila skutečnost, že když chcete přidat, musíte si o peníze říct – nic víc, nic míň. Další neméně zajímavá věc je, že požadované 2 miliardy se nejprve prostě nedaly sehnat a najednou se v poslední chvíli kdesi zázračně objevily. Poučná byla i hysterická reakce podstatné části veřejnosti a některých médií korunovaná svazáckou peticí časopisu Reflex. Základní ponaučení by však mělo být pro lékaře to, že když jsme jednotní a vydržíme, neexistuje nic, co bychom nedokázali. Když akce začala, řada starších lékařů se do ní odmítala zapojit s tvrzením, že už podobných akcí zažili hodně a nikdy se vůbec ničeho nedosáhlo. Doufám, že teď už to budou vidět jinak.
Splnění našich podmínek nebylo způsobeno tím, že bychom byli lepší než ostatní, nebo tím, že by naši práci někdo chtěl spravedlivě ohodnotit. Náš nedostatek, jednota a krajní obtížnost nás kýmkoliv nahradit byly a jsou našimi hlavními zbraněmi. Boj však skončením akce D.O. neskončil, této iluze se zbavme. O lepší podmínky budeme muset bojovat trvale a zadarmo od nikoho nic nedostaneme.
2. Medici – Medici mají pochopitelně svoje vlastní starosti a obtíže lékařů se jich primárně nedotýkají, i když byl tento protest veden částečně i za ně a jejich budoucnost. Zajímavé pro mediky jistě byly informace o přesčasech, porušování zákoníku práce a platových podmínkách začínajících lékařů. Davová hysterie namířená proti lékařům byla jistě také cennou zkušeností, která na jejich další rozhodování bude mít vliv. Medici si teď mohou s předstihem spočítat, zda pro ně zvýšení platů po D.O. je dostatečným důvodem zůstat po škole v ČR. Mám mezi mediky své zdroje a s jistým škodolibým uspokojením mohu prohlásit, že pro velké množství mediků to dostatečným důvodem není. Exodus lékařů se zastavit nepodařilo.
3. Političtí představitelé – Těžko říci, co si politici odnesli. Bylo by jistě vhodné, kdyby to byly alespoň tyto krátké a jednoduché poučky: a) Ve zdravotnictví hrozí personální krize, lékaři jsou nespokojení a už to nepůjde držet v tichosti pod pokličkou. b) Když se bude ve zdravotnictví šetřit, nebude to na úkor lékařů (protože ti už si to nenechají líbit). c) Dokud bude lékařů nedostatek, budou vás mít v hrsti, protože co je vzácné, to má vyšší cenu. d) Jedině zlepšování životních a pracovních podmínek lékařů zajistí jejich dostatečný počet a tím oslabí jejich vyjednávací potenciál.
4. Laická veřejnost – Hlavním poučením by mělo být, že lékaři nejsou nějaké dobrotivé a asketické stroje, které budou tiše a poslušně pracovat, jak se jim řekne bez ohledu na podmínky. Lékaři se v moderní kapitalistické době prostě začínají cítit jako kvalifikovaní vysokoškolsky vzdělaní pracovníci, kteří se (světe div se) chtějí mít dobře a své zaměstnání berou jako práci a nikoliv jako poslání. To, že vám poskytují zdravotní péči, není nějaká samozřejmost, a bude-li postupný odliv lékařů do zahraničí pokračovat, může dojít k jejímu velmi citelnému omezení.
Někteří staří a zkušení lékaři byli smutní ze ztráty jakéhosi morálního kreditu lékařského stavu, ke kterému došlo. Nesouhlasil bych. To, čeho jsme byli svědky, bylo jen propuknutí latentní nenávisti, kterou k lékařům jistá část veřejnosti vždy cítila a cítit bude. A pokud nás ta zbývající část veřejnosti začne vnímat jako obyčejné lidi s obyčejnými potřebami a chybami, tak je to jedině dobře.
Jen tak na okraj – až bude někdy příště zase probíhat mediální masáž, jak je lékařů v ČR nadbytek, tak si položte otázku, proč prakticky všichni státní lékaři pracují tak vysoké množství přesčasů, které je v nesouladu se zákoníkem práce.
Z hlediska úspěšnosti akce musím pochopitelně říci, že i když ji považuji v současných podmínkách za pozoruhodné vítězství, musíme být k jejímu výsledku kritičtí. Akce byla úspěšná v tom, že se konečně nahlas začalo mluvit o podmínkách ve státním zdravotnictví (nízké platy, chaotické vzdělávání, porušování zákoníku práce, přesčasy apod.), a že státní lékaři dokázali říci, že na jejich úkor to v tomto státě již fungovat nebude. Trochu pateticky řečeno je právě toto vzdorné zvednutí hlavy a setřesení pomyslných okovů zřejmě to nejcennější, co lékařům D.O. přinesla. Že si lékaři přes tuhý odpor vládních politiků i podstatné části veřejnosti vymohli konečně trochu důstojné zvýšení platu* je jen třešnička na dortu a taková rychlá politická náplast na nenadále prasklý vřed českého zdravotnictví. Co je podstatné, nebyl zřejmě splněn hlavní cíl akce, tj. zajistit českým lékařům takové podmínky (nemám na mysli pouze finanční), aby v ČR zůstávali. Exodus lékařů pokračuje a je jen na našich politických představitelích, zda si to uvědomí a začnou mu postupně bránit. Jiná cesta udržení lékařů v ČR než postupné zlepšování podmínek ve státním zdravotnictví však neexistuje. Z toho důvodu si dovolím tento zdánlivě velký neúspěch D.O. považovat z dlouhodobého hlediska za pro lékaře potenciálně velmi výhodný.
* Trochu jsem se o věc zajímal a hlavní fakt je asi tento – V Německu je plat začínajícího lékaře cca 105% jejich průměrného platu. Před akcí Děkujeme, odcházíme činila tato částka v ČR cca 70% českého průměrného platu. Tato nestoudnost (jinak tomu říkat nehodlám) již (alespoň v naší nemocnici) neplatí a plat začínajícího lékaře se nyní pohybuje okolo 95% průměrného platu v našem státě.
Skutečné zhodnocení D.O. a jejích důsledků bude dle mého názoru možné tak za 1-2 roky od jejího skončení. Pro tuto chvíli bych tento krátký text uzavřel tím, že to byl z mého pohledu jeden z největších úspěchů státních lékařů za posledních 20 let, a že jsem s jejím průběhem a výsledky celkově spokojen. Kdybych měl možnost vrátit se v čase o 1 rok a znovu se rozhodnout o zapojení se do D.O., šel bych do toho znovu.
P.S.: Při hodnocení dopadů akce bych neměl zapomenout ani na vtipný nový význam slova „kulich“, který během D.O. vznikl. Já doufám, že v českém slovníku již zůstane. Přeci jen je to hezčí než anglická zkratka V.I.P.
